Víkendový trenérský seminář na Lipně

Šumavské předjaří je samo o sobě pěkným zážitkem. Když jej propojíme s tréninkem našeho krásného bojového umění, milou společností dalších instruktorů a asistentů a vstřícnými podmínkami hotelu Aktiv, kde se celá událost konala, není věru mnoho jiných aktivit, jež by mohly konkurovat. Na první páteční trénink přijal pozvání pan Petr Remiáš, majitel a provozovatel firmy HG Security, která bez mála dvacet let velmi úspěšně poskytuje služby bezpečnostního a organizačního rázu. Kromě samotného nácviku úchopů, bloků či pák považuji za velice přínosnou i analýzu situací, kdy a jak jednolivec musí reagovat na agesivní jednání, ale také třeba promýšlení jisté „ekonomie“ sebeobrany, totiž volby nejjednodušší cesty k ukončení konfliktu s udržením maxima vlastních fyzických i psychických sil. Za pozornost stál i styl tréninku, totiž velmi precizní, odpovědné, vysoce reálné provedení a zejména dokončování sebeobrany. Je smutnou skutečností, že trénink sebeobrany, tedy smyslu cvičení taekwonda, je mnoha školách stále popelkou. Studenti i řada instruktorů, kteří podávají mimořádné výkony při tréninku matsogi či tulů, věnují hosinsulu pouze okrajovou pozornost a vidí jej jen jako jakousi variantu sportovního boje. U zkoušek je pak k vidění nerjo čchagi kamsi do neurčité blízkosti ležícího protivníka a k slyšení, že technika do kolene je surová, případně že by soupeře ( = útočníka, lupiče, vraha! ) bolela. O zájmu popovídat si s člověkem s praxí svědčilo i množství otázek, jimž musel Petr čelit a pro které nakonec nedošlo k dále plánovanému posilování, což mnozí hlasitě a jistě upřímně oplakali. Pozdější večer byl ve znamení oslav kulatých narozenin trenéra, instruktora a nepřehlédnutelné postavy velešínského taekwonda, Aleše Císaře (4. dan). Touto cestou ještě jedna radostná gratulace. Sobotu jsme zahájili rozcvičkou a po snídani také velmi osvěžující koupelí v Lipně. Jen pro upřesnění připomenu, že lipenský přívoz začal jezdit teprve před týdnem a na své první cestě stále ještě prolamoval ledy. Koupací kostýmy tak občas doplnil kulich a víra, že chladná voda je nejlepším lékem na občasné dozvuky oslav předešlé noci. Dopolední trénink byl více praktický a byl zaměřen na technické sestavy odpovídající technickým stupňům. V závěrečné časti konečně došlo i na posilování, respektive krátký úvod do systému posilování s kettlebelly, které je podle mého skromného názoru ke cvičení taekwonda velmi vhodné. Druhá polovina dne byla plně v režii Martina Zámečníka (7. dan). Rozhýbaní ve dvojicích, krátké opakování základních technik s upozorněním na okamžiky, místa, kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost u nováčků nebo naopak u déle cvičících. Svůj prostor dostala samozřejmě sebeobrana a pak nácvik tando matsogi. Důraz se kladl na kontrolu nože za každé situace a snahu o maximálně rychlé a pro obránce nejbezpečnější řešení. Večerní setkání v tělocvičně bylo po malé rozehřívací mezihře s nožní, rozuměj nohama prováděnou, masáží bříšek ještě plných od večeře zaměřen na zkušenosti s tréninkem začátečníků. Pod Martinovým vedením jsme projeli tréninkový plán a probrali zkušenosti s nováčky od aktuální doby až kam paměť sahala. Vyznavači zdravého životního stylu si vybrečeli přestávku na saunu, po níž večer pokračoval přednáškou o vzniku, historii a vývoji taekwonda, technických sestav a také jednotlivých federací. Nedělní rozcvička probíhala podle letory účastníků dílem venku, dílem v tělocvičně. Nevím jak venkovní skupina, ale účastníci jógové turborozcvičky Milana Prokeše přicházeli na snídani s hlavou kdesi za levým ramenem a povážlivým brněním ve všech údech, jimiž příroda naše těla obdařila. Poslední trénink dopoledne začal společným focením pro zahraniční tiskoviny a po rozehřátí ve dvojicích plynule přešel do her a soutěží, jež by měly přes nenásilnou a hravou formu zaujmout a ke cvičení motivovat ty nejmladší. Jakkoliv se věkový průměr přítomých ohýbal spíše k druhému pólu, do soutěží všichni dali i poslední kapku energie, která jim zbývala. Vícečlenná, přesněji dvoučlenná porota pak vybrala hru, aktivitu, která byla nejlépe prezentována a nejvíce odpovídala potřebám rozcvičení dětských skupin. Velký dík patří organizátorům a trenérům vydařené akce, poklepání na rameno všem zúčastněným, zejména těm, kteří poprvé skočili do březnově přísných lipenských vln a nezemřeli a poděkování také příjemné obsluze Hotelu Aktiv. Kulisou příštího trenérského setkání na jihu Čech bude zřejmě babí léto, na Šumavě neméně krásné než nástup jara. Věřím, že se přijedete podívat.