MS juniorů a veteránů – sobota 2.8. a neděle 3.8.

Po úspěšném absolvování dvou dlouhodobých soustředění jsme se my - reprezentanti, trenéři, rozhodčí a lékařka, vydali na předlohou cestu napříč východní Evropou, Ruskem a Kazachstánem až do našeho cíle, Dušanbe, hlavního města Tádžikistánu. Po páteční noci plné příprav jsme se v sobotu ráno dopravili auty na letiště Brno - Tuřany. Na letišti, vystavěném na zelené louce s nevelkým terminálem, jsme strávili krásné 3 hodiny čekáním. Nejprve na odbavení a poté na odlet letadla. Jako obvykle se vyskytly nemalé problémy s letenkami a odbavením, ale zvládli jsme to :3 Junioři si čekání krátili hraním s míčem (později nám jej chtěl zabavit policista), jež se několikrát záhadně vymkl kontrole a skončil mezi cizími cestujícími :D Po několika kontrolách jsme se konečně usadili v letadle, kde nás jako obvykle čekalo velmi málo místa a pouze rusky mluvící personál. Let trval skoro tři hodiny. Jelikož se na palubu letadla nesmí vnést více jak 100 ml vody, trpěli jsme všichni nesnesitelnou žízní, kterou nepomohl vyřešit ani jeden kelímek pitiva a malý kelímek čaje či kávy. :( Někdo se v letadle prospal, někdo se díval z okna a snažil se určit, kde asi jsme a občas se našel i někdo, kdo totálně umíral na nedostatek místa (můj případ :D ). Po vynikající bagetě, kterou nám naservírovala letuška s prapodivným jménem, jsme přistáli na letišti Moskva - Vnukovo. Obří letiště pro nás skrývalo pár překvapení :D 1) čekání na tašky bylo fakt velmi zdlouhavé, 2) museli jsme přejít do vedlejšího terminálu (což znamenalo vyjít a znova vejít a zase kontroly), 3) nedalo se nic koupit za Eura, Dolary ani zaplatit kartou, 4) museli jsme čekat 4 hodiny na další letadlo a v neposlední řadě zase problém s odbavením, které "naštěstí" trvalo jen skoro 2 hodiny. :3 Ruská byrokracie nezná meze. Asi po 4 různých kontrolách, posledním normálním evropském jídle a 4 hodinách čekání jsme se konečně dostavili do letadla, které bylo o poznání větší, delší než to do Moskvy. Asi nejvíc zajímavé v tu chvíli bylo, že Tádžikistánci s sebou z Moskvy domů vezli nejrůznější super výdobytky moderní doby (asi jeli na nákup..) :D Od vysavače, motorové pily a kola až po vanu :D Let do Dušanbe trval přes 5 hodin a my jsme v noci obdivovali z okýnka světla měst. To, že jsme opustili Rusko jsme poznali velmi snadno. Světýlka zmizela :D Nakonec jsme po úmorném letu (kde byly sedačky napevno, nedali se sklopit ani a píď) dosedli v neděli ve 4:30 tádžikistánského času (1:30 v ČR) na letiště v Dušanbe. Nevelká budova, zapáchající vzduch a vyplňování víza v nás nevzbudily zrovna velký dojem :D Po nezbytném papírování jsme se konečně v ranních hodinách dostali na hotel (měli jsme dokonce i policejní doprovod z letiště..) :) Jsme zde za celebrity. Na pokoje, někteří až na počtvrté, jsme dorazili někdy kolem 8 ráno, a tak většina strávila čas do snídaně spánkem. Na snídani šli všichni s velkou neznámou. Bude se to jídlo dát jíst,nebo ne? Překvapeně bylo jídlo výborné a všeho dostatek. U jídla nám "pomáhali" číšníci, kteří byli velmi,velmi snaživí. To, že jste dojedli věděli dřív než my sami, a talíře nám brali přímo z pod nosu, ani ne sekundu po dojedení posledního kousku jídla. :D Většinu dopoledne jsme pak strávili doháněním spánku. Odpoledne jsme se pak vydali na nákup balených vod a poté jsme šli na "menší" 3 hodinovou prohlídku města. Navštívili jsme park s krásnými fontánami, hřiště pro dospělé, podívali jsme se k muzeu, prezidentskému paláci a poté jsme šli k asi největší památce, co tady mají (cestou někteří z nás málem spadli do kanálů, protože tady skoro všude chybí poklopy, zřejmě z nějakého kovu a již prodané do sběru :D ). Ke konci dne nás čekal nějaký vítězný oblouk a spousta fontán, ve kterých jsme se zchladili :) Po večeři většina z nás (asi všichni) ulehla velmi brzo ke spánku a tímto pro nás skončily první dva dny Mistrovství světa. :)