Třetí a čtvrtý den v Rio Lipno a loučení s parkem

Ve středu jsem obdržel telefonát od jedné z manažerek, abychom počítali opět s vystoupením na hlavním pódiu. Lipno začíná být už vysilující, obzvláště pro ty, co se potí, protože lámat desky a tašky při našem programu a s menší obměnou pak ještě na jevišti, znamená dvojnásobnou ukázku, tudíž z pohledu tréninku, dvojnásobné zocelení. Příjemným zjištěním je fakt, že čím dál více dětí se zapojuje do tréninkové zábavy, kterou opět obstarávají Aleš s Fandou. Na podiu je tentokrát pouze Dan Stach a vše běží jako po drátku. Pouze téměř kontrolovaný pád Aleše při hosisoolu převrhne vodu na Danův mobil. Vracíme se zpět do stanu, kde již opět stepují dětičky a chtějí pokračovat v přerušeném taekwon-do dovádění. Tentokrát se nepotím a se Zdendou Rubešů jdeme shánět Daniela, abychom se vyfotili s vycházející moderátorskou hvězdou Hyde Parku Civilizace. Jen náhodou se nám připlete do cesty stánek s občerstvením a tak hledání Daniela nám dá celkem zabrat. V šest hodin vše končí a za námi do stanu přichází Dan na společné foto. Děvčata jsou z něj tak unesena, že si nechávají podepisovat i naše krásná olympijská trička na místa, která zde nebudu vyjmenovávat…. Prezentace taekwon-do pro dnešek končí, ale od pořadatelů jsme dostali dárek v podobě volných vstupenek na Stezku v korunách stromů. Tak také konečně poprvé uvidím i tu komerci. Zaujmou mne však po cestě umístěné otázky, týkající se života našeho fenomenálního běžce Emila Zátopka. Dávám do placu, jen namátkou, s kterými jsme i my měli velké potíže…. 1) V kterém roce a kde začal Emil Zátopkem běhat? 2) Kolik olympijských rekordů pokořil? 3) Co měla Dana Zátopková v kapse při zlatém hodu oštěpem na LOH v Helsinkách? Čtvrtek je posledním dnem našeho působení v parku Rio-Lipno a já jsem moc rád, že náš program obohatí trio ze školy GBHS, ve složení Martin Zámečník, Martin Münch a Kačka Zimmermanová. Opět přišel požadavek, že kromě normálního programu, budeme vystupovat i na pódiu, tentokrát však až po skončení koncertu skupiny Plavci, což bude cca kolem 18:30. V našem týmu se několika jedincům zhroutil svět, protože začaly padat argumenty, jako, co na to manželky, studené večeře, děti apod. Ledový pohled jim byl odpovědí….. Martin klasický program od 16-ti hodin začal ve velkém stylu. Dětiček na tatami bylo nejvíce po dobu našeho působení a všechny si chtěli vyzkoušet, co jim ten zajímavý pán předvádí. Kopy, skoky, sebeobrana, protahování a povídání o taekwondu, to vše probíhalo pod kontrolou rodičů, z kterých se neodvážil cvičit ani jeden. Po cca tři čtvrtě hodině, byla přestávka a následoval modelový trénink, jenž Martin moc modelově nepojal a já jsem po půl hodině stékajících čůrků na zádech zjistil, že mě přestává bolet i koleno. Ale už byl čas sestavit program exhibice a pomalu se vydat krásným slunečným podvečerem k pódiu. Tady zrovna Plavci dohrávali svou poslední píseň, která nás nemohla nechat chladnými a tak, jsme začali podupávat a tleskat do rytmu. Někdo možná i tancovat. Jiří Veisser z pódia na to okamžitě zareagoval přídavkem a na plnou hubu divákům oznámil, že se již těší na naše představení. Tak jsme v zákulisí ještě narychlo udělali foto s New Rangers a sprintovali na pódium, kde na nás již čekali, teď už naši známí, Peťa Svěcený a Dan Stach. Opět jim musím vyseknout poklonu, protože po předchozích dvou ukázkách věděli s kým mají tu čest, co je dobré pro diváka, co si mohou dovolit a co je to taekwon-do. Musím se sklonit před výkony všech účinkujících, ať to byl létající Honza Pospíšil, o zem sebou mlátící Martin Münch a všichni z týmu, které publikum přivedlo do varu a k co nejlepším výkonům. Ovšem pět desek na sonkal dung, pět desek na twimyo dollimyo a osmnáct střešních tašek na sonkal, který přežila jedna jediná - hádejte, kdo stojí za tímto výkonem…. Také Peťa Svěcený když Martina zpovídal na začátku, co je potřeba udělat k tomu, aby člověk získal sedmý dan, závěrem dodal: „Trochu to začínám tušit. Ale neodhadl jsem tě dobře Martine, ty nejsi jen silový typ, ale i ten létající ...“ Závěrem jsme všichni při nástupu odříkali slib a zásady a dav, už zvyklý tleskat všemu, opět nezůstal pozadu. A korunu všemu dal Petr Svěcený, který vykřikl: „Já si tady na pódiu musím dát s klukama a holkama selfíčko“. Opět se ozval hromový potlesk ... Tady končí anabáze prezentace taekwonda ITF, jako neolympijského sportu, ale o to více bojového umění se vším všudy. Chtěl bych moc poděkovat Honzovi Pospíšilovi z Tong-Ilu, Martinu Zámečníkovi, Martinu Münchovi a Kačce Zimmermanové z GBHS a všem členům velešínského exhibičního týmu, potícím se i fotícím. Každý z nás si z této akce odváží své zážitky a poznatky. Výkon a svaly postupně z těla odejdou, ale vzpomínky tam zůstávají hodně dlouho. Děkuji i Markovi za to, že ač jsem měl původně napsat pár řádků, zablokoval svazový web Prokešovými tlachy ...