Bulletin svazu

Taekwondistický národ v Brně

14. 12. 2016 Martin Svitek

Tento článek byl převzat z předchozí verze webu, a proto prosím omluvte případné chybné formátování textu nebo chybějící obrázky. Na převodu všech článků na novou verzi se usilovně pracuje.

fotoPřesně 2 týdny před Štědrým dnem jsme se zúčastnili takových taekwondo vánoc. Potkalo se kolem stovky taekwondistů z celé ČR, tentokrát už bez touhy vyhrát medaili nebo pohár, ale jen se vidět a společně si zacvičit. Na celorepublikový seminář nás ze Sonkalu jelo 18, teda slušná výprava. Z toho čtyři měli úkol o to náročnější, že museli ustát 4 hodiny cvičení a přitom si nechat dost sil na zkoušky následující den. Z Prahy jsme vyjeli radši s předstihem, i já jsem si říkal, že sraz v 7 ráno je i na nás snad zbytečně brzo. Ondrova jasnozřivost se projevila už na první zastávce v Průhonicích na benzince, kde si po pěti minutách postávání odskočil na záchod jeden a tím začal sérii odchodů v systému - další půjde, až když si ten předchozí sedne do auta, tedy akce na 15 minut. Když se tato náročná procedura uskutečnila, tak jedna nejmenovaná nemohla najít termosku, šla jí hledat a když jiný nejmenovaný zjistil, že na ní sedí, tak jsem musel hodně zvýšit hlas, aby jí to šel říct a nenechal jí plazit se po zmrzlém parkovišti. Možná se divíte proč takhle sakrasticky píšu o dětech, no oni to byli dospělí nebo skoro dospělí. Píšu to ze dvou důvodů - ty naše otravně včasné odjezdy a příjezdy na akce mají takovéhle důvody. A za druhé, když byste měli pocit, že se umíte málo ovládat, že vás hned něco rozčílí, že nemáte s lidmi trpělivost. Pak vám doporučuji mít vlastní žáky, lepší trénink snad není ;o) Do Brna jsme přijeli s akurátním předstihem na pozdrav a spontánní popovídání s lidmi z oddílu, ale i kamarády z jiných částí naší (tkd) země. Taekwondisti se starším rokem výroby se rozcvičovali. Některé novější modely se klidně i půl hodiny v kuse okopávali a omlacovali. První dvouhodinový blok byl zaměřený na základní techniku a nižší tuly. Skupinu do I. Danu včetně vedl mistr Martin Zámečník (7. dan) a Milan Prokeš (6. dan), vyšší skupinu vedl mistr MUDr. Rostislav Kaňka (7. dan) a za nás Ondra Vrábel (6. dan). Můžu psát jen o vyšší skupině, protože tam jsem cvičil já. Po Ondrově hravé rozcvičce na kterou se někteří nejdřív tvářili skepticky (asi i já), ale pak stejně všichni spokojeně běhali jako malé děti (rozhodně i já) přišly základní techniky a tuly s typem oprav, které běžně na regionálních seminářích nedostáváme. To podstatné pro mě bylo, že mistr Kaňka když něco ukáže, tak je to vždy motivační a člověk by se chtěl umět taky tak hezky hýbat. Druhá důležitá věc bylo nestále připomínání, že se musíme soustředit i mentálně na místo kam chceme sílu soustředit (tedy na úderovou plochu) a typické chyby a pohybové projevy, které ukazují, že síla zůstala někde v těle nebo mířila nesprávným směrem. Třetí zdůrazňované byla před každým tulem motivace, ať se soustředíme na nějakou opravu nebo techniku, kterou chceme zlepšit a zacvičíme jí správně. To je samozřejmě všem jasné, že se chceme zlepšovat, ale myslím, že všichni sklouzáváme k tomu, že někdy roboticky cvičíme stále dokola, tak jak jsme zvyklí se svými klady i chybami a vede to pak ke stagnaci. fotoPo dvou hodinách jsme toho měli tak akorát, abychom se šli nakrmit a nějak srovnat před zbylými dvěma (pro někoho čtyřmi) hodinami cvičení. Řízek stál za to a náš stůl měl navíc další trénink sebeovládání, protože řízky se rozdávaly a jedly všude okolo našeho stolu a my stále čekali a čekali a čekali a pak dostali skleničky....a pak čekali... Odpolední trénink byl zaměřen na matsogi, nižší skupina s Alešem Vyzrálem (4. dan), vyšší s Honzou Mračkem (4. dan), tedy úspěšnými reprezentanty a nyní už trenéry reprezentace. Honza se v naší skupině zaměřil na základy - postoj, práce rukou v něm, postavení nohou s vysvětlením proč nám takové základy vlastně vůbec říká a k čemu časté chyby vedou a nás a naše žáky znevýhodňují. Následovaly nácviky technik rukou, otoček a pak kombinace. Nic, co by člověk někdy neviděl nebo nezkusil, ale velmi erudované komentáře a opravy doplněné ukázkou buď Honzy Mračka a nebo reprezentantů a tím pádem i částečně jeho žáků Honzy Vrchoveckého a (našeho) Tomáše Vodičky hezky motivovaly a ukazovaly, jak je to vlastně vše jednoduché, když se hodně cvičí a driluje. Posledních pár kombinací jsem se už těšil na konec, převlečení toboku a přemýšlel čím si zalepím potrhané chodidla. Po druhém tréninku měla asi polovina Sonkaláků hotovo, ti které čekala další den zkouška už mohli taky odpočívat a jen Ondra Vrábel, Vláďa Švanda, já a Tomáš Vodička jsme měli další plán v podobě 2 hodinového tréninku na sestavy na IV. Dan a vyšší (až do poslední sestavy Tong-Il) s mistrem Zámečníkem. Sice jsem s Martinem cvičil už hodněkrát, ale vždycky si užívám jeho jasný pohled na věc a hlavně spojení vlastního intenzivního cvičení, studia Encyklopedie a diskusí s naším (Vel)mistrem a i mnoha dalšími mistry a velmistry po celém světě. Na konec tréninku, kdy už většina z nás seděla a bylo hezké vidět Tong- Il v podání V. a VI. Danů, chlapů o mnoho větších a starších, než jsem například já s Vláďou. Vidět, jak jim to švihá, že stále lítají nohy, prostě je vše, tak jak má být. V průběhu celého dne se natáčel i první díl pořadu o taekwondu ITF, který poběží příští rok vždy měsíčně na Nova sportu, tak jsem zvědav, jak to dopadne, protože i někteří Sonkaláci se na natáčení podíleli. Cesta domů proběhla nezvykle svižně a skoro bez problémů, blikající kontrolka žhavení mě znervózňovala jen k Mekáči. Pozdě večer v gauči jsem si psal poznámky a říkal si, jak mám minimálně na další měsíc poctivého tréninku, co dělat a na čem pracovat. Tak takové to bylo, nic co by diametrálně měnilo pohled na věc, co by překroutilo vnímaní taekwonda, protože všechno učili dlouholetí žáci pana Mistra a tím pádem pohled na věc má u všech stejný základ. Ale jako vždy to byla možnost o něco víc pochopit co a proč cvičíme, možnost odnést si pohled starších a zkušenějších, možnost nechat se trochu inspirovat. Je vždy jen na nás, jestli budeme dané věci vážně cvičit a budeme se dál posouvat nebo jestli si jen zhodnotíme "jo nebyl to špatnej trénink" a dál se budeme točit v tom, co umíme a neumíme a zůstaneme na místě. A o tomhle jsou i všechny regionální semináře a jsem rád, že už to skrze naši hojnou účast vypadá, že to tak většinou vnímáme.

Martin Svitek, IV. Dan, Sonkal Praha

Propozice

MEDIÁLNÍ
PARTNEŘI