Bulletin svazu

Pátý den

11. 4. 2014 Kristýna Pravdová

Tento článek byl převzat z předchozí verze webu, a proto prosím omluvte případné chybné formátování textu nebo chybějící obrázky. Na převodu všech článků na novou verzi se usilovně pracuje.

foto Tak teď se podržte, dnes mi bylo dobrovolně nedobrovolně zadáno napsat článek. Naštěstí mě to neštve, ale těší, ráda ze sebe nechám vyjít další ... Trochu autisticky bych pokračovala v zaběhlém stereotypu začít od rána, akorát kvůli výše zmíněné změně dnes podám report na dvakrát, vykompenzuju si to zítra, když schválně nenapíšu NIC! budou totiž seniorské bitky a budu fandit, možná si i kopnu. No tak dneska, postel stále drží, záda zpívají veselou píseň neprohloupil kdo začal den pohledem z okna. Sice zapomene, co se mu zdálo, ale dnes ho přivítal nádherný prosluněný Minsk. Krásné město a veselá atmoška. (Dokud člověk venku nezjistil, že je 1 stupeň pod nulou). Posnídali jsme si, dnes servírovali kromě rovněž stereotypní snídaně a grilované zeleniny, kterou bych uvítala spíš k večeři, ale respekt, za inovaci, šneky. Dala jsem si dva. Gurmány zklamu, byli sladcí, s cukrem a tím co já a Lucka Vondráčková mám ráda, oranžová marmeláda. Ve výtahu se snažil navázat kontakt nějaký rozhodčí, zvolil strategicky neotřelé téma "taekwondo" a mezi řečí nás informoval, že dnes má taekwondo narozeniny, slavíme výročí jeho založení, spočtěte si kolik už let od r.1955 Některé nás sice napadlo dřív, že zítra ztroskotá Titanic nebo že 20. bude slavit narozky Hitler, někteří mají dokonce začátek taekwonda spojený s narozeninami frýdecko-místecké legendy pana Juhase, každopádně teď už si budeme všichni pamatovat, že dnes je významný den, oslavíme ho stylově sportovním bojem. Pak jsme se vydali skrz mrazivé slunečno, někteří konečně ukázali sluneční brýle, do haly. Na osobní prohlídky už jsme zvyklí, trochu už to přestává bavit i ozbrojené běloruské složky, flinkají to. Našeho trenéra Mraka z roztrženýma sešitýma obočíma z thajského fightu, z doby před odletem, se borec zalekl tak, až mu vypadl detektor z ruky, chudák. foto Dopoledne jsme měli 3 želízka v ohni, jednu kraslici Verču, která ráda nosí čelenku a má v uchu zip a jiné ozdoby, a dva tatary - Timose, kterému jsem ještě ráno řekla Matěji, ale už si ho nikdy nespletu a Matesa, který trochu zapomíná (Danovou kartičku a ITF passport pro začátek, dnes jenom ID a to dohnal). Je trochu těžké se orientovat, když mají všichni junioři (i senioři) obarvené na stejno hlavy..Všichni 3 se poctivě rozcvičovali, jako správný zuřivý reportér vím o každé jejich přibylé krůpěji potu..Před závodem jsem protivně dotírala na jejich pocity..Verča sdělila, že je nervózní, ale že je to dobře, protože se pak člověk v ringu víc snaží...Čekala ji hned v prvním zápase na mezinárodním poli v 1. kole Ruska, zápas o postup do finále. Závodila v mladších juniorkách to jest sladkých a dnes i drsných 14-15let. Verča nastoupila ve ztepilé váhovce -70kg, začala rvavě, bez respektu, dlouhé ohony se jenom mrskaly, pěsti holky měly snad z kamene, Verča se prala statečně, nicméně párkrát dostala kebulky a stálo jí to vstupenku do finále. Domů si poveze bronzovou parádu. Ve finále dostala do kebule pro změnu ona Ruska, takže zlato si odnesla Řekyně. Další na řadu přišel Timos, ve své akční váhovce do 63kg dostal hned z kraje Bulhara, který moc rvavý nebyl, vyčkával vyčkával a pak párkrát zasel, s tím se bůhvíjak dobře nepere a i když Timos čaroval obstojně, hned zkraje předvedl fešnou otočku a pak ještě několik, bohužel názor na reálnou otočku rozhodčích se lišil od našich představ. Nezrobíte nic. Prohrál. škoda, měl na něho. Teď ho bolí kebule a nemá moc chuť k jídlu, tak snad se z toho vylíže jako správná kočička. Poslední pán na holení byl Mates. S váhou do 57kg se stal zástupcem vzdušné svižné váhovky. Odhodlaný nastoupil k prvnímu zápasu s Anglánem, kterého neznal. S přehledem a krásným pohybem okouzlil, vysekl otočku a smlsnul si. I v druhém kole byl za Krasoně a elegantně zvítězil rovněž svůj 1. zápas. Do dalšího zápasu s Bulharem nastoupil s mraženým bokem, do kterého dostal kopačku, pral se moc pěkně, prohrál, i když se ctí. Ještě před bitkama si naší včerejší Geroii šli pro medaile, díky Dájovi jsme slyšeli poprvé začátek české hymny, Anička zase sdělila, že medaile hezká, hezká, těžká. Tak nic, máte co jste chtěli, večer vám nabídnu druhou půlku, jdu jíst. Na toto téma neotřele podotknu jen, že vsadím botky na vývar, brambory, kuřecí a rybu jako zeleninovou přílohu bych si dala okurek na kolečka nebo stroužky a rajče. Mohlo by to být i všecko dohromady na kostičky v salátu ozvláštněném trochou cibule a salátu Když to miluješ, není co řešit. foto Takže pokračujeme, oběd asi dobrý, ani nevím, co bylo. Jo velké hovězí kostky v hnědooranžové omáčce s čím chceš a vždypřítomnou okurkou a rajčetem. Dezert byl, ale už nevím jaký. Ani jsme si nestačili dát pořádně nohy nahoru a už jsme šli zpět patnáctiminutový pochodndo haly, slunce stále svítí, účesy stále drží, hala stojí. Nechali jsme nakouknout kluky v maskáčích do tajů sportovní kabely české reprezentace a už se mladí a perspektivní jali oblékat do doboků, celý pluk juniorů a juniorek čekaly jejich rvačky. Pro čerstvě zasvěcené do tajů taekwonda matsogi neboli maso neboli sportovní boj, více si vygooglete, protože by se mi to sem všechno nevešlo, tuším že dnes to bude dlouhé. I když ráda dělám věci pořádně, a ve stylu Emila Zátopka "když nemůžu, tak přidám" , nestihla jsem dnes vidět úplně všechny zblízka a po celou dobu, což mě mrzí, příště budu lepší. Ze startu jsme všichni stihli předávání medailí. Nejdřív si poslechla "Kde bydlí" Kača Kolářová, pak Marťa Kopecká, pak se hrdě na nejvyšším místečku vypnul Taivan. Následovala partička juniorek tentokrát bez písničky, junioři obdobně, seňórská děvčata taky bohužel zůstala těsně pod vrcholem. Tradiční selfie s podtextem žluté jarní květiny si střihli senioršti kucí na stupni nejvyšším, mám pocit, že je i Chajda rozezpíval. Pak celý rozradostněný převzal zlatou krasavici Jarda Mašek alias Velký Ju-ia hned po něm Vláďa, pohádka Dvou veteránů, třetí do třetice Ráďa trpělivě čeká a promíjí technickému crew 24hod odluku od svého zlata. Vzhledem k paralelnosti matchů na celkem 5 rinzích odpusťte chronologické nesoulady. foto Na 1. ringu Kača Zimmermanová 14-15let váhovka do 70kg v 1. kole začala s nejen výškovou převahou nad Ruskou otočkou, která je povinná, resp. není, ale když není, tak člověk přijde o 2 body u každého ze 4 rozhodčích, takže celkem 8bodů mínus, takže se hodí ji mít. Po 1. kole vedla, ve 2. kole si opět střihla otočku, při menších souběžných kruzích oběma rukama, a odnesla si vítězství s propustkou do finále. V druhém zápase byla připravena opět Ruska, s tradičním ohonem pro 3 hlavy, menší, lehčí, to se asi stalo Kači osudným, neboť děvočka dost možná posilněná hopsinkovou šťávou si doskákala údery na hlavu ke zlatu a naše Kača si odnáší jediné krásné stříbro dnešního dne. Po ní to na 1. ringu převzal mladší junior (14-15let) do 51kg Dája Pantlík, vychytával si Bulhara v 1.kole, ve 2. kole se pohyboval zkušeně a vysloužil si pochvalu starších a protože jsem stála za cedulí se scorečkem, v úžasu jsem spolu s ostatními nevěřila, že Dája prohrál. O dost později se na témže ringu ještě poprala Marina Baranová, první zápas vyhrála, ve druhém ale podlehla Bělorusce a odváží si domů bronzovou medaili. K zápasu žádné špeky nemám, protože probíhal souběžně s mojí spolunocležnicí Kačou. Pak následovala bojová smršť na 3 rinzích (nebo ringách, mám tam ráda to g, ale asi to není dobře). Na ringu č.4 se ve váhovce do 63kg rvali naši junioři David Uher a Kuba Jonšta. David si v 1. zápase docela povodil Španěla, který byl dopředu tlačen neutuchajícm davem sice v bíločervených šustkách, ale se žlutooranžovozelenorudoduhovo barevným srdcem a nespočitatelně písní a bojových nápěvů, z nichž si teď vybavím jen HU a HU a HU. Tak toho zase zasypal mnoha údery v letu a vyhrál. Druhý zápas s Rusem jsem nestihla celý, výraznou převahu jsem nezaznamenala ani na jedné straně, nakonec ale David prohrál a poveze si dom bronz. Kuba Jonšta, jenž se předvedl v téže váhovce na tomtéž ringu jel s opáleným Bulharem a prohrál. Škoda, viděla jsem, že rozdal pár dobře sednoucích obličejových masáží, ale celý zápas jsem neviděla. Na vedlejším pátem ringu jeli starší junioři, ti, co už oslavili 16té či 17té narozeniny, v nabité kruté a krvavé váhovce, z mého něžného pohledu, do 69kg. První šel na řadu Michal Radotínský, měl před sebou Rusa v 1. zápase s vyhlídkou druhého, odpočatého nasazeného čerstvého Rusa v zápase následujícím, kdyby vyhrál. Vyhrál. Ale v druhém kole 1. zápasu (jede se na 2 kola každé po 2 min, což se nezdá, ale není to málo :-)) dostal bombu na čenich, pak taky do břicha a na zátylek. Zní to hrozně. Taky to tak vypadalo a zcela určitě to bolelo. Chudák Michal nevěděl, co si víc zaslouží jeho pozornost, k tomu se mu chtělo zvracet. Ale jako chlap se zvednul, poté co ještě musel svést souboj s ježibabou dne- běloruskou ženou s vlasy parukového sestřihu v prodavčkovském úboru, která zastávala roli doktorky. Veškerá zranění řešila nedobrovolným a občas i svými ostrými lokty vynucenými čuchnutími k neznámemu neoznačenému pytlíku s krystalickou čirou látkou, které se půlka závodníků bránila, protože smrděla jak čert, druhá půlka, většinou ze zemí bývalého sovětského svazu si čuchala docela ochotně. Zůstane tajemným tajemstvím, co to bylo. Když toto všechno Michal podstoupil, zvedl se a jak pán strhl otočkou ve výskoku do břicha vítězství na svou stranu a šel dál. V druhém kole se pral opravdu statečně, ale na odpočatého Rusa to nestačilo a odnáší si "jen" náš klobouček. Mezi těmito zápasy nastoupil druhý pán na holení Filip alias Fík. Čekal ho pro změnu těžký zápas s Rusem, pěkně hned ze startu. Po 1. kole těsně prohrával, kdo se vcítil, cítil antipatie na obou stranách, vyhrocený zápas s boxersky vyzbrojenými horními končetinami Rusa nakonec dopadl vítězně pro Rusko a rovněž Filip může nezatížen medailí stejně jako Michal doprovázet holky z kina těma nejtmavějšími uličkami nejnebezpečnějších měst nejnebezpečnějších zemí naprosto v klidu. A to jsou teprv junioři! Mezitím už na 3. ringu nastupoval Kulhoš slušně Jirka Kulhánek. První zápas, byť výškově menší, se v supr trupr zápase popral s Bělorusem a po remízce v minutce navrch mu byla zaslouženě ruka poslána vzhůru na znamení vítězství. Druhý zápas jsem viděla z dálky, přišlo mi, že celou dobu vedl, ale nakonec o malá prsíčka prohrál a zařadil se mezi bronzové prince. A do boje šly naše kočky. Na 2. ringu šla jako první seniorka do boje Kača, ve váhovce nad 75kg, kam by se vešla i v železobetonovém skafandru, což nakonec zahrálo i svou roli, bojovala statečně s hřmotnou, ale stále ještě docela ženskou Ruskou, které, i když to tak dlouho nevypadalo, nakonec o jeden bod podlehla. Ruska se přes úvodní Bulharku dostala přes Kaču až do finále, kde dostala po remíze na budku trochu překvapivě od Řekyně, kterou Kača už párkrát dala, což zamrzí, ale člověk nezrobí nic. Má bronz. Po Kulhošovi na 3. ringu zabojovaly Eliška Hradílková a Bára Buchtová. Zápasy jsem opět viděla z dálky a přerušovaně postavami rozhodčích, couchů, fotografů a jiných procházejících osob, ale vím, že Bára prohrála s Bulharkou, i když se za výkon nemusí stydět a Eliška po vyhraném zápase prohrála v zápase druhém a má doma do sbírky bronz z Mistrovstí Evropy... Na čtvrtém ringu, se předvedla v excelentním 1. zápase Anička Nevludová, kdy si s velkým přehledem dala hned v úvodu otočku, pokračovala nenuceně 2 naeryama na hlavu a v podobném duchu si smlsla na Bulharce. V druhém zápase pokračovala v zápasech s holkama z bojové líhně, tentokrát s Ruskou. Celý zápas vypadal slibně, ale pak asi dostala někam, kde jí to vzalo sílu a prohrála o prsa korejské ženy. Má vybojovaný bronz. Sára v téže kategorii starších juniorek do 64kg v 1. zápase pro velký úspěch s Ruskou vyhrávala, ale ke štěstí jí asi krom bodů setsakramentsky chyběla i ona výše zmiňovaná otočka...Sára Santnerová má bronz. Po divočácké kategorii kluků na čtvrtém ringu nastoupila Štěpánka Benešová jako starší juniorka do 70kg, jela ....s Ruskou a bohužel ji nerubla. Bronz si ale domů poveze i ona. Souběžně s Kačou mezi posledními jela svůj zápas i lvice Janča Kovářová. Mj. moje váha do 63kg. Janča měla v mých očích holčičí nejrvavější váhovku dneška, byly jak divoké kočky. Už první zápas ženy z Walesu a Estoňanky bolel jen přihlížející, rubaly se hlava nehlava, a protože se rubaly stejně, daly si prodloužení na minutu a protože i tam to bylo stejně, rozhodlo prodloužení na první bod, který si dala Estoňanka, pak nastoupila naše Janča s Ruskou, strašně se řezaly, pěsti a nohy, i ta krev byla, vítězně však tažení zakončila Ruska, kterou v dalším boji sestřelila o hlavu menší Řekyně a tu nakonec porazila Bulharka, která to vyhrála. Janču všichni známe, její bomby z boxerny jsou proslulé, takže si sice tentorkát neveze medaili, ale náš respekt má stejně jako plnou důvěru, že si příště Ruskou nekrasavici dá jak nic. Tak celkem jsme dnes ukořistili 1 stříbrnou a 9 bronzů a celkem máme 9 zlatých, 4 stříbrné a 12 bronzů. Jsme v půlce a zítra pokračujeme ve fightech seniorů kluků i holek, do toho přijdou na řadu bojůvky v týmech a nakonec šaráda v sebeobranách. Snad už mi na krku nebude viset břemeno reportéra, je to sice super, ale někdy má člověk chuť mít obě prázdné ruce nad hlavou a tleskat skákat a křičet, chápete... dobré ráno a těšte se s náma :-).

MEDIÁLNÍ
PARTNEŘI