MS juniorů a veteránů – pondělí 4.8.

Nejspíše proto, že Dušanbe znamená v tádžičtině pondělí, mělo se dnes stát něco mimořádného. Své vám o tom může vyprávět náš (veteránský) kapitán Pepa Jarma, kterého při jeho časném ranním běhu zastavila eskorta černých limuzín s policisty v civilu i uniformách. Jeden z mercedesu náhle stáhnul okénko a muž v saku pokynul rukou ve snaze říct přístup blíže. Člen ochranky představil Pepovi prezidenta Tádžikistánu. Po několika otázkách na zemi původu byl prezident tak nadšen návštěvou z České republiky, že pozval našeho vyslance na snídani. :D :D Na hotel k nám se Pepa vrátil plný dojmu a se zážitkem na celý život. Těžko nyní rozpoznáme neznatelnou hranici mezi strohým faktem a legendou, ale prezidentský palác je skutečně pár kroků od našeho hotelu. Ostatně, příběh vám můj spolubydlící a kapitán rad dovypráví sám. My ostatní smrtelníci jsme začali svůj den snídaní v hotelové restauraci. Po téměř dvou dnech na místě jsme se shodli, že pestrost nabídky jídel klesá od snídaně k večeři. Snídaně jsou nejbohatší na výběr, obědy chudší a večeře nejjednodušší. Asi to tak je správně, večeře by měly být dle zdravé výživy přiměřené. V žádném případě si však na hotelový servis stěžovat nemůžeme, naopak jsme mile překvapení. Když nás ve výtahu nebude jezdit deset, aby se nezasekával, tak bude vše fungovat. Dnešní snídaně v našem podání byla převážně mírná, protože nás čekalo vážení. Odjezd na místo kontroly váhy se sice prý kvůli dopravním problémům v centru města zpozdil cca o dvě hodiny, ale důležité bylo, ze jsme se všichni vešli do svých kategorií hned napoprvé, téměř všichni i s rezervou. Po obědě většina výpravy odešla na krátkou prohlídku obchůdků v okolí hotelu. Výhoda našeho hotelu Tajikistan je mimo jiné v tom, že je v centru Dušanbe. Město má jiný charakter, než očekáváme z Evropy, chybí typické hlavní náměstí, má málo výškových budov a většinu zástavby v okrajových částech tvoří jednopodlažní domy. Ale zase má téměř každá budova x klimatizačních jednotek, asi proto, že je tady kolem 40°C. I v noci je víceméně teplo. Na horizontu je již vidět zvedající se pohoří, které pokrývá většinu území státu 93%. Pohledy ve středu města kazí spousta asi už déle rozestavěných objekůu, jakmile se povede všechny dokončit, bude zde i dojem honosnější. Tádžikistán je poměrně chudá země, ale má milé usměvavé obyvatele, kteří na nás troubí klaksony v autě, pokřikují,mávají a fotí se s námi, tedy jim přejme hodně štěstí. Odpoledne pro nás začalo administrativou - vyplácením cestovného. Poté naše výprava měla od pěti hodin odpoledne v místní tělocvičně tádžického tkd lehký, ale svižný 1,5 hodinový trénink, během kterého se tělocvična změnila v dusnou prádelnu, a tak ze všech teklo a hůř se všem dýchalo. Koukli jsme i na trénink tádžické repre a shlédli jejich fotogalerii MS (tušíme od 1992 dosud) na venkovních stěnách tělocvičny. Trénink, který nás příjemně naladil, způsobil, že i cesta pěšky zpět do hotelu byla svižná, a v dobrém rozpoložení jsme si vychutnali opět stejnou, jednodušší večeři. Těšíme se na zítřek, (na snídani ), kdy se půjdeme podívat do muzea za poznáním místní kultury. Dobrou noc.